Povodně z pohledu ochrany životního prostředí

Aktuality

Povodně z pohledu ochrany životního prostředí

Povodně jsou přírodní jev, který tu byl, je a bude. Vedle povodní nesmíme zapomínat i na opačný jev, sucho. Řešení povodní i sucha je společné, zadržet vodu v krajině a při povodních nasměrovat její rozliv tam, kde nenapáchá škody. Někdy je nám vyčítáno, že bylo dost času na to, prosadit a postavit "něco" výše po toku nad městem, co by zadrželo vodu, aby se k nám ta povodeň vůbec nedostala a my nemuseli dělat rozsáhlé a nepříjemné zásahy ve městě. Absolutní protipovodňová ochrana neexistuje.

Co vás zajímá a co jste nevěděli o protipovodňových opatřeních

Nikdo nemůže počítat s tím, že "vyřešíme povodně", stejně tak nikdo nemůže tvrdit, že povodeň v roce 1997 byla tou největší povodní, jaká u nás může být. Po každé větší povodni nebo naopak v období ničivého sucha jako je teď se objeví návrhy, co by se mělo udělat. Některé, jako vodní cesta Dunaj - Odra – Labe, jsou škodlivé. Likvidace říční krajiny a jejich ekosystémů včetně zvláště chráněných území, jež by nenávratně zanikla, je skutečně přípravou největší ekologické katastrofy na našem území. S řešením povodní i sucha nemá nic společného. Když trošku víc prší nebo naopak neprší vůbec, je s první zprávou o negativním dopadu právě probíhajícího stavu spojen rozbor příčin. Slyšíme stále toto: nefunguje zadržení vody v krajině, špatný stav půdy, eroze půdy, splavování nejhodnotnější půdy, nevhodná skladba plodin, komplexní pozemkové úpravy jsou zdlouhavé a často se je nedaří úspěšně projednat, příznivci a odpůrci budování nové nádrže stojí opět proti sobě, nesouhlasy vlastníků pozemků blokují výstavbu protipovodňové ochrany, chybí opatření, která zadrží vodu při povodních i pro období sucha… A protože jsme stále ve stádiu mělo by se udělat, mělo by se dořešit atd., je budování protipovodňových opatření přímo v našem městě nutností. Díky protipovodňovkám převedeme bezpečně městem velké množství vody, díky pochopení řeky ve městě vytvoříme pěkné prostředí v blízkosti řeky i vhodné podmínky pro její oživení.

Protipovodňová ochrana Olomouce jako veřejný zájem začala „Technicko - ekonomickou studií zvýšení kapacity koryta řeky Moravy v Olomouci“ (Aguatis, a.s., dnes Pöyry Environment, a.s.). Velmi důležitým podkladem byla a stále je „Studie urbanistického a ekologického začlenění koryta řeky Moravy do struktury města Olomouce“ (Ing. arch. Löw, prof. Štěrba, atelier DRNH). Pokud mám dnes najít opravdu stručnou a nezávislou charakteristiku již provedených protipovodňových opatření v Olomouci, jsem velmi rád, že mohu citovat dvě krajinné ekoložky, Kamilu Florovou a Helenu Královou. „Prakticky prvním příkladem upraveného velkého toku v zastavěném území je úsek řeky Moravy v Olomouci. Projekt je nedílnou součástí protipovodňové ochrany Olomouce. Kromě zvýšení protipovodňové ochrany města pomohl zpřírodnit řeku vytvořením ostrova a nízkých pobřežních lavic, zařazením štěrkových náplavů, mělkých i hlubokých úseků, využitím říčního dřeva a výsadbami dřevin. Mírné břehy a nové stezky zpřístupnily řeku obyvatelům, a ta se stala oblíbenou součástí města. Celý prostor je v Olomouci významnou plochou zeleně, kde se daří využít možnosti, které řeka městu nabízí.“

Odborníci hydrobiologové a ekologové Bronislava Janíčková a Vladimír Uvíra dále vyhodnotili, že „V rámci realizované II. A etapy byla vybudována řada nových revitalizačních prvků, které se snaží navrátit hlavní tok řeky Moravy v intravilánu Olomouce k přírodě blízkému stavu. Jedná se především o úpravy břehů, vytvoření paralelního koryta a zeleného ostrova, či vytvoření rybích úkrytů a dřevního opevnění, které vedle stabilizující funkce otevírá nový prostor k osídlení stávajícími i novými druhy vodních bezobratlých.

Na základě provedeného monitoringu společenstev makrozoobentosu konstatujeme, že realizované technické zásahy do hlavního koryta řeky Moravy v daném úseku byly provedeny citlivě a v souladu s požadavky na zachování a rozšíření heterogenity prostředí. Nastalé podmínky umožňují etablování stabilizovaných, různorodých společenstev vodních bezobratlých, ve struktuře blízké přirozenému stavu. Změněné podmínky prostředí odpovídají nárokům i řady čistobytných organismů, které podle našich dřívějších údajů nebyly v řece zaznamenány. Realizovaná protipovodňová opatření vytvořila vhodně upravený tok včetně přilehlého mezihrází. Revitalizační prvky těchto opatření vytvořily heterogenní prostředí, optimální pro rozvoj stabilizovaných společenstev vodních bezobratlých ve struktuře blízké přirozenému stavu“.

Protipovodňová ochrana v podmínkách našeho města bude funkční, až bude postavena celá. Věřím, že i další etapy budou nezávislými odborníky hodnoceny stejně příznivě. Pro Olomouc jsou klíčové obrovské přirozené retenční schopnosti lužních lesů na území Litovelského Pomoraví, protože lužní les zadrží vodu. Na to se často zapomíná a bere se to automaticky, přitom stabilní ekosystém lužního lesa má pro ochranu Olomouce obrovský význam.

ozp-rybioko-loyka

Ryby, raci, škeble a jejich vodní prostředí

Každá etapa protipovodňových opatření je realizována v souladu s veřejným zájmem ochrany přírody a vodních ekosystémů. Nejde pouze o další úspěšné zapojení řeky do organismu města, ale i vytvoření vhodného prostředí pro vodní živočichy. Za uplynulých dvacet let se nám podařilo v říčním systému Moravy včetně přítoků prokázat celkem 22 druhů ryb. Mohu potvrdit, že v Moravě v Olomouci je stabilní výskyt jelce tlouště, jelce proudníka, oukleje a plotice, uspokojivý je i výskyt cejna velkého a okouna. V Moravě se také daří hrouzkům, mřence mramorované i dalším druhům ryb. Proudy a peřeje jsou osídlovány zejména parmou, ostroretkou i podouství. Jen připomínám, že populace parmy byla v 50. letech minulého století téměř zlikvidována.

Zajímavým zjištěním je potvrzení výskytu pstruha obecného a lipana podhorního. Z ochranářského hlediska je příznivý výskyt střevle potoční, ouklejky pruhované (druhy zvláště chráněné), naopak nepříznivý je výskyt geograficky nepůvodního a nežádoucího druhu střevličky východní. Bohužel v Moravě v Olomouci ubylo dravých štik, a to i díky rybářskému tlaku. V Moravě v Olomouci není vzácností výskyt sumců. Zvýšení početních stavů sumců v různých lokalitách nejen na Olomoucku dávám do souvislosti s povodní 1997. Tím nechci tvrdit, že před touto zatím největší povodní, kterou si pamatujeme, v Moravě nebyli. Historické prameny výskyt sumců v Moravě v Olomouci potvrzují a evidují i rekordní úlovek. Při povodni totiž dochází v zaplaveném území k migraci ryb z řek do jezer, z jezer do řek, mezi jezery i mezi rameny Moravy a přítoky. Dostanou-li se sumci do malých pískoven, vytvoří se během několika let proces, kdy vysazováním kaprů, línů, cejnů atd. vlastně převážně tyto sumce přikrmujeme.

Když budujeme moderní protipovodňovou ochranu přímo ve městě, musíme se vyvarovat všech prvků, které by mohly vytvořit negativní bariérový efekt, jež by tříštil kontinuum toku a znemožňoval migraci původních druhů říčních ryb. Proto je rybí přechod součástí I. etapy, obtokového kanálu. Je třeba dát pozor i na omezení funkčnosti stávajících rybích přechodů.

ozp-rak

Každá realizovaná etapa protipovodňovek musí zaručovat možnost migrace co největšího počtu druhů a nejširšího velikostního spektra ryb za vhodným místem k rozmnožování, nebo třeba za potravou. Pokud se nám v této souvislosti něco nepovedlo, tak je to migrační bariéra vytvořena Jamborovým prahem. Tato protipovodňová součástka, když je kompletní, z dálky připomíná školní tabuli a má sloužit k uzavření Mlýnského potoka. Ve snaze vyřešit co nejlépe koryto pod mostem na Velkomoravské nám uniklo, že základ prahu vytvoří migrační bariéru. Tak jsme oslovili odborníky z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR, v.v.i. pod vedením Pavla Jurajdy. „Při ichtyologickém průzkumu bylo zaznamenáno celkem 194 jedinců ryb náležících do 9 druhů. Ve vzorku se vyskytovaly typické říční druhy ryb jako jelec tloušť, parma obecná, ostroretka stěhovavá a jelec proudník. Z menších druhů ryb byli zastoupeni hrouzek obecný a chráněná ouklejka pruhovaná. Ze zvláště chráněných druhů byl potvrzen výskyt ouklejky pruhované. Odborníci nám mimo jiné doporučili, že „nejvhodnější formou rybího přechodu by byla balvanitá rampa v celé šířce Mlýnského potoka v ústí do řeky Moravy. Návrh by měl propojit protipovodňovou funkci stavítka Jamborova prahu a zároveň umožnit jeho prostupnost pro ryby Moravy i Mlýnského potoka. Propojením Moravy a Mlýnského potoka ve městě Olomouci by tak vznikl ojedinělý říční úsek zahrnující hlavní koryto Moravy a tři vedlejší koryta s nabídkou pestré škály prostředí pro vodní živočichy“. I když nás teď čeká náročná II. B etapa, tak si toto místo zaslouží v budoucnosti dobré řešení.

Čistota vody v Moravě v Olomouci již není naštěstí hlavní překážkou výskytu původních říčních druhů ryb, tak například i raků říčních a škeblí říčních.

Setkáváme se s pěti druhy raků. Dva z nich, rak říční a rak kamenáč, jsou naši původní, oba jsou zákonem chránění a kriticky ohrožení.

Zbylí tři jsou nepůvodními druhy raků a byli k nám dovezeni z ciziny. Prvním z nich je rak bahenní, který byl do Čech dovezen jako náhrada za raka říčního zdecimovaného nemocí, které říkáme račí mor, na přelomu devatenáctého a dvacátého století z území Haliče. Ten je někdy označován špatně za náš původní druh. Zbývající dva druhy, rak signální a rak pruhovaný, jsou nevítanými přírůstky naší fauny původem ze Severní Ameriky. Bohužel k nám byli za účelem chovu a možného využití pro přípravu račích pokrmů záměrně dovezeni a dostali se do naší volné přírody, kam byli na některých místech také neuváženě vysazeni. Nebezpečí nepůvodních raků spočívá v tom, že z lokalit agresivně vytlačují naše raky, raka říčního a raka kamenáče, ale také že mohou přenášet nákazu račího moru, proti kterému jsou sami více odolní. Běžným obyvatelem Moravy je škeble říční. Živí se filtrací planktonu z vody. Žije v různých typech vod tekoucích, ale může být i ve vodách stojatých (nádrže, tůně, rybníky). Délka života se pohybuje mezi 5 – 15 lety.

I vodní živočichy je někdy nutné přestěhovat

Pokud je potřeba ryby, škeble a raky před budováním protipovodňových opatření přestěhovat, aby jim stavební práce neublížily, je nutné zvolit vhodnou metodu.

ozp-skeble

Škeble jsou vyhledávány vizuálně, ruční sběr a převoz v přepravních bednách na náhradní lokalitu nebývá problematický.

S raky je ale větší problém. Jedinou účinnou a efektivní metodou je odchyt do ruky při minimálním průtoku vody v korytě (nestanoví li orgán ochrany přírody jiný postup). Pokud je potřeba raky říční stěhovat, tak jen do nejbližšího stavbou neovlivněného navazujícího úseku toku. Právě kvůli výše zmiňovanému račímu moru je lepší raky nikam nepřevážet.

Když chceme zachránit ryby, musíme zvolit metodu „elektrolovu“ ve spolupráci s uživatelem rybářského revíru. Neexistuje ale metoda, která by umožnila slovení všech ryb při jakýchkoliv podmínkách vodního prostředí.

Pokud někdo zvolenou metodu kritizuje, tak je to z neznalosti věci. Počátek zavádění „elektrolovu“ speciálními technickými zařízeními v širším měřítku u nás spadá do šedesátých let, kdy byl preferován zejména na pstruhových vodách. Rybolovné agregáty jsou pro rybářské hospodaření nezbytnými prostředky. „Elektrolov“ využívá i mnoho výzkumných týmů, vědeckých institucí a škol a nelze ho opravdu nahradit žádnou jinou metodou. Zachraňujeme ryby a přemísťujeme je do bezpečného, pro ně vhodného prostředí.

Bobrům protipovodňovky v Olomouci nevadí

S „prací“ bobra se setkáváme snad při každé procházce kolem řeky. Bobři nemají přirozené nepřátele, naopak mají dobré podmínky a dostatek potravy. Jejich stavby mohou v Olomouci zhoršit situaci zejména na drobných tocích. Situaci společně s vodohospodáři sledujeme. Zákon chrání bobra i jeho sídlo, což vždy platí pro chráněné druhy a není to jen výsadou bobrů. Bobři se v Olomouci volně pohybují v ramenném systému řeky Moravy i na přítocích a jsou i na téměř všech uzavřených vodách v Olomouci a okolí. Jde o potomky bobrů, které tým profesora Štěrby vracel do krajiny v devadesátých letech minulého století. Pokud si dobře pamatuji, v letech 1991 a 1992 bylo v Litovelském Pomoraví vysazeno celkem 20 bobrů evropských ze severovýchodního Polska, ke kterým v roce 1996 přibyl jeden pár bobrů z Litvy. Bobři se po mnoha letech vrátili do původního domova, ale jejich počty od té doby výrazně narostly, což je jistě důvodem k zamyšlení nad regulací početních stavů na základě výsledků prací odborníků.

Je čas začít přípravu III. etapy

Od začátku přípravy této etapy budeme vycházet ze „Studie urbanistického a ekologického začlenění koryta řeky Moravy do struktury města Olomouce“. Za významnou považuji spolupráci s ekologickými občanskými sdruženími a rybáři, neboť cílem je řešení etapy protipovodňové ochrany města s podporou veřejnosti a samozřejmě pravomocné územní rozhodnutí. Jde o kus řeky, kde na rozdíl od úseku mezi mosty Komenského a Masarykova znovu můžeme tvořit finální podobu s využitím prostorového potenciálu a přemýšlet ve všech ekologických souvislostech. Již bylo zadáno sledování společenstva ryb a hydrobiologické posouzení. Rybí společenstvo představuje finální článek biocenózy sladkovodních ekosystémů. Díky nárokům na prostředí je z biologického hlediska indikátorem výsledného stavu provedených protipovodňových opatření. Stejně věrohodným indikátorem jsou drobní živočichové dna zvaní makrozoobentos. Chceme-li být úspěšní, musíme tomuto kousku řeky ve městě porozumět a pochopit jak se bude chovat za povodně a naopak za nízkých vodních stavů. Vím, že letošní rok je extrémní. Rozhodně není ale posledním extrémním. Při procházce kolem vody je patrné, že čím nižší je průtok, tím výrazněji se snižuje plocha využitelná vodními živočichy a narůstá obnažená plocha dna. I s tím musíme při modelaci říčního koryta počítat. Jen tak vytvoříme stabilní vodní prostředí a zapojíme další kus řeky do organismu města. Teprve realizací III. etapy bude dokončena ochrana většiny území Olomouce. Vytvoříme místo, kde bude stát za to jít k vodě.

 

K aktuálním výsledkům biologických posouzení budoucí III. etapy PPO

Pokud chceme z přírodního hlediska řešit třetí etapu co nejlépe, musíme mít již nyní informace od odborníků o oživení toku. Protože v Moravě žije řada druhů ryb, tak jsme se obrátili na Ústav biologie obratlovců Akademie věd ČR, v.v.i. a jeho Oddělení ekologie ryb. Při ichtyologickém průzkumu bylo zaznamenáno celkem patnáct druhů ryb.

Ve zkoumaném vzorku se vyskytovaly typické říční druhy ryb, jako jsou jelec tloušť, jelec proudník, parma obecná, ostroretka stěhovavá a podoustev říční. Z menších druhů ryb byli zastoupeni hrouzek obecný, mřenka mramorovaná a zvláště chráněná ouklejka pruhovaná. Po raku říčním je to již druhý zvláště chráněný živočich, o jehož výskytu máme informace. Nesmíme zapomínat i na škeble říční, které sice nejsou zvláště chráněné, ale s jejich výskytem musíme počítat.

ozp-ryby-loyka

U mnoha druhů ryb byla potvrzena přirozená reprodukce. Z hlediska podmínek pro život ryb odborníci doporučují zachování různorodosti hloubek, rychlostí proudu a substrátu. Jedná se totiž o zásadní podmínku pro udržení bohatého rybího společenstva. Zvláště mělké štěrkové partie toku je třeba zachovat pro podporu přirozené reprodukce a odrůstání raných stádií, především původních proudomilných druhů ryb. Z již provedených úprav v rámci II. A etapy v úseku pod silničním mostem ulice Velkomoravské po závod Povodí Moravy, s.p., je možné využít některé revitalizační prvky. Především rozšiřování a zužování koryta vytváří vhodné úseky s různou hloubkou a rychlostí proudu, čímž zvyšuje variabilitu toku a tím podporuje větší pestrost rybích druhů. Vytváření ostrovů má smysl pouze tehdy, pokud se tím zvýší heterogenita toku (rychlost, hloubka). Umělé úkryty ve formě zakotvených kmenů nemají v tomto úseku význam, neboť je přítomno mnoho přírodních úkrytů ve formě podemletých břehů, kořenů, padlých stromů či kamenného záhozu výše proti proudu nad dotčeným úsekem. Případnému umístění umělých úkrytů pro ryby se také nebráníme, ale budeme je konzultovat s odborníky již při zpracování dokumentace.

Oživení toku nelze omezit pouze na ryby. Významní pro život řeky jsou i drobní živočichové dna, kterým říkáme makrozoobentos. Jsou také významnými indikátory stavu prostředí v řece, proto jsme se s žádostí o posouzení obrátili také na odborníky z naší Přírodovědecké fakulty v Olomouci. Ti zaznamenali celkem 3648 jedinců makrozoobentosu 53 různých druhů. Mezi zjištěnými druhy zoobentosu jsou jak zástupci permanentní fauny (ploštěnky, kroužkovci, měkkýši a korýši), tak i zástupci všech významných řádů vodního hmyzu, tedy fauny, která je na vodní prostředí vázaná po dobu svého larválního vývoje. Hydrobiologové preferují pestrost prostředí, vertikálně (hloubkově) strukturované koryto, vytvoření ostrova (náplavu) v řečišti, ponechání možnosti periodického zaplavování části sedimentů, diverzifikace proudových podmínek a vytvoření podmínek pro rozvoj vodních rostlin. Dále navrhují vybudování alternativního (dřevěného) břehového opevnění, které poskytne úkrytové možnosti nejen rybám, ale i bezobratlým. Dá se říci, že se všichni shodujeme na přírodní variantě umožňující co nejtěsnější kontakt Olomoučanů s řekou.

III. etapa řeší část řeky, kde na rozdíl od úseku mezi mosty Komenského a Masarykova můžeme znovu tvořit novou podobu řeky ve městě, přemýšlet o životě v ní i o rekreačním využití. Sledování společenstva ryb a hydrobiologického posouzení není jediným biologickým posouzením. Na sledování netopýrů jsme také nezapomněli a zahrneme jej do probíhajícího projektu mapování netopýrů na území města.

Pokud jde o vlastní stavbu, nelze vyloučit, že vedle netopýrů budeme muset z prostoru staveniště tentokrát odstěhovat i ryby, raky nebo škeble. Užijeme si i s bobry. Chceme-li být úspěšní, musíme tomuto kousku řeky ve městě porozumět a pochopit, jak se bude chovat za povodně a naopak za nízkých vodních stavů v období sucha. Cílem je stabilní vodní prostředí a zapojení dalšího kusu řeky do organismu města.